Snůška.

Pondělí v 20:54 | Shiro |  Poezie
Jen pár pochytaných myšlenek.

Empatická.
Že v rytmu chápu plynulost
a při hádkách často spím?
Hned skrze svojí minulost,
ty pochopils můj splín?

Božská.
Švihám prstem, vzdušné čáry,
kam ukáži tam život pučí.
Kde hádky byly, věčné sváry,
teď láska lidi sladce mučí.

Nepochopená.
Že rýmy mají mít svůj smysl?
To by ho život musel mít.
Že přeceňuji svojí mysl?
Já učil přece bouřku hřmít!

Neohrožená.
V čaji se a kávě topí,
loďka malá z vína zátky.
Objevila v pěně tropy
a pluje zase domů zpátky.
Přidat komentář
 

Smutný ten.

2. ledna 2012 v 21:16 | Shiro |  Poezie
Smutný ten, kdo hledá štěstí,
v penězích a marnostech.
Přece jen, to o něm zvěstí,
prohnilost již na kostech.

Smutný ten, kdo hledá lásku,
v soucitu a podobě.
A pak pro každou novou vrásku,
končí znovu v chudobě.

Smutný ten, kdo hledá přátel,
ve štěstí a úsměvech.
A pak se diví, že je ztrácel,
v depresivních záchvěvech.

Smutný ten, kdo hledá cestu,
nejsnazší a nejkratší.
A pak, když dojde k svému trestu,
šel by trním nejradši.
Přidat komentář

Samorost.

29. prosince 2011 v 11:19 | Shiro |  Poezie
Následující verše nejsou mířeny na nikoho konkrétního, leč spatříte-li se v nich, spáchejte prosím co nejrychleji sebevraždu ve jménu vyššího dobra.

Proklet tím že vidím chyby,
hloupost, směšnost ostatních.
Všechny tyhle velký ryby
a pýchu co chce zůstat v nich.

Prosím, klekám, žadoním,
hoď si provaz, dej si prášek.
Není to tebou, je to tím,
že svět tě nechce, bez urážek.

Jsi chudák, já vím, já poslouchal,
však duchem ty jsi chudý.
Cos chtěl, tys vždycky vybouchal,
jak dítě co je vzteky rudý.

S radostí dal bych ti mozek,
bys viděl svojí ubohost.
Jen žij si dál ve světě trosek,
jsi ztrouchnivělý samorost.
Počet komentářů: 1

Chomáč poezie.

20. prosince 2011 v 23:03 | Shiro |  Poezie
Pár rýmů tlejících na umolousaných papírech:

Života poutník.
Po cestě jdu, kamenné,
v zimě té a šeru.
O slunce se plamenné,
den co den já peru.

Před a po.
Vůně trávy rostoucí
a šelest listů z lesa.
To ráj náš jistě budoucí
a z karet všechna esa.

Sežehlé to lány země
a doutnající stromy.
Co dříve zkázy bylo sémě,
dnes tančí mezi domy.
Počet komentářů: 1

Stále.

12. prosince 2011 v 18:53 | Shiro |  Poezie
Život můj, stále víc,
jak rychlý šíp se zdá.
Stále se smějíc, stále sníc,
mě můžeš vidět stát.

Stále žádné hranice,
já nepostavil kolem.
Stále mne baví nejvíce,
být schovaný pod stolem.

Stále nosím úsměv,
když sténat bych měl,
Stále vím jak vkusně,
nad životem jsem bděl.

Stále beru lehkovážně,
sebevětší strasti.
Stále chovám jisté vášně,
k životu - té slasti.
Přidat komentář