Ožrala.

20. dubna 2010 v 14:41 | Shiro |  Povídkaření.
Nevěřili mu. Nebylo se čemu divit, John byl známá firma - věčný ožrala co nemá vychování.
Nebyl ve vesnici nikdo kdo by vám oněm řekl něco víc, snad jen jeho sestra co žila v zahraničí, od té doby co od něj mohla utéct. John měl kdysi i příjmení které ale sám pod každodenní záplavou alkoholu zapomněl.
Byl tehdy deštivý den, který v onu dobu nebyl žádnou vzácností. John šel z hospody do jiné, kde měl ale alespoň dovoleno přespat. Měl v sobě již hodně alkoholu a celý svět se mu zdál veselejší a tak když uviděl v Bakerově domě rudou zář pod vidinou oslavy rozrazil dveře a vstoupil. Snad vlivem lihu v jeho žilách, či jeho nepříliš vysokou inteligencí mu prázdnost domu nepřipadala zvláštní. Zvláštní mu nepřipadala ani náhlá tma která zahalila vstupní halu. Kolísavým krokem se přesouval do obývacího pokoje podle vnitřního kompasu z dob jeho mládí kdy zde trávil sobotní večery spolu s rodiči. Nádherný, uklizený pokoj se sedací soupravou z černé kůže a dřevěnou skříní s křišťálovými poháry, byl prázdný stejně jako předsíň. John zakopl o perský koberec a jako střela vletěl přímo do broušeným sklem vykládané skříně. Stačil pronést jen: "kur.." a upadl do temnoty.

Když se probral, byla ještě tma. Neměl ponětí kolik je hodin, protože své stříbrné hodinky prodal před pěti lety výměnou za nocleh a pití na pár dnů. V hlavě vybíral vhodné slovo které by vystihlo jeho situaci, když s hlavou od krve ležel uprostřed střepů. Jeho omezený slovník si vybavil jeho oblíbenou soustavu písmenek a tak řekl: "kurva". S pocitem dobře vykonané práce, jenž může dát pouze pronesení vulgarismu za takové situace, vstal a se silnou kocovinou, na kterou byl ale zvyklý, udělal pár kroků načež se svalil do sedací soupravy a zbarvil jí do ruda. Teprve teď si začal uvědomovat, kde je, co tu dělá, proč sem šel a taky ho napadly otázky: proč najednou byla tma, proč zakopl o koberec, proč se musel trefit do jediné skříně v místnosti a proč ho do hajzlu tak strašně bolí hlava!
Namáhavě vstal, popošel pár kroků a zmáčkl vypínač v domnění že ho oslní záře nádherného lustru kterým se Bakerovi pyšnili. Když se nic nestalo zmocnila se ho poprvé za ten večer hrůza. I když byl víceméně zvyklý chodit v noci prázdnými uličkami či spát sám v lese, odjakživa nenáviděl tmu, měl z ní přímo panický strach. Chtěl odejít z místnosti když zjistil nárazem do nosu že dveře sou zavřené. Přeběhl mu mráz po zádech, on ty dveře nezavíral, zatáhl za kliku a zjistil že jsou zamčené. Vztekle do nich kopl a okamžitě sykl:"kurva" protože mu z hlavy opět začala téct krev a měl pocit že si urazil palec. Otočil se a hledal nový východ. Bakerovi jako jediná rodina ve městě měla dům postavený ve zvláštním stylu, John ho nijak zvlášť nerozeznával, ale musel by být slepý kdyby neviděl okna umístěna dva metry nad zemí. Uchechtl se. Bylo to tak absurdní že tomu nechtěl věřit. Opět popošel pár metrů směrem k druhé straně místnosti tápajíce před sebou rukama. Po několika krocích zakopl a spadl na zem, když se rozkoukal, zjistil že hledí do očí panu Bakerovi, tedy tomu co zněj zbylo. Jeden oční důlek prázdný, v druhém výraz čistého děsu. Bez uší a bez rtů, na těle bylo více krve než kůže. John začal křičet. Křičel jako děcko když se praští do hlavy, a vůbec se za to nestyděl. Po pár minutách se uklidnil a posadil. Dal si poctivou facku, za ní další a pak znova. Fackoval se až měl tváře do krve a křičel na sebe "vzbuď se!". Uslyšel za sebou šramot a bleskově se otočil, VĚDĚL že tam něco je a proklínal svou bezmoc a svůj lidský zrak že neprohlédl ani pár metrů tmy. To něco se blížilo. John se vztyčil do své robustní výšky připraven na souboj s ďáblem. Když tu se rozsvítila baterka a John uviděl tvář policejního inspektora, který sem byl prý povolán kvůli křiku jenž slyšeli sousedé. Johnovi se rozlil po tváři výraz čité radosti a začal mluvit páté přes deváté: "No to sem rád, že vás vidim inšpektore, nevěřil byste co sem zažil. Jdu si od Tří Vepřů a vidim světlo, řeknu si že to je asi ňáká oslava a že tam nemůžu chybět. Když sem sem vlít byla tu najednou tma jak v ranci a pak už si toho moc nepamatuju. Málem bych zapomněl" John se rozpačitě zamračil "támhle leži Baker a v dost špatný podobě musim konstatovat" Inspektor otočil baterku směrem který naznačil John a pronesl vybranou hlášku z jeho slovníku. Vytáhl pouta a Johna rychlým hmatem spoutal. Marně se ho John snažil přesvědčit že stím nemá co dočinění. Jeho zranění bylo přisuzováno obraně pana Bakera a to že byl nalitý mu taky na věrohodnosti nepřidalo.
John už pak nikdy nepil. Byl odsouzen na 20let za brutální vraždu. Nebylo večera kdy se mu nevybavovalo to co viděl a nebylo dne kdyby se nebál večera. To co se tam skutečně stalo, nikdo neví a jeho verzi nikdo nevěřil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | 21. dubna 2010 v 18:51 | Reagovat

Jak se tam dostal ten policajt, když bylo zamčeno?
Ale jinak je to fakt dobrý. Píšeš dobře a nenuceně. Líbí se mi to. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama