Říjen 2010

Snář a Smysl 2 Tělo a Mysl

31. října 2010 v 10:54 | Shiro |  Povídkaření.
Sam ke řvoucímu muži vztáhl ruku. Byla to chyba, ohromná bolest mu projela celým tělem a z očí mu kanuly slzy čisté bolesti. Do místnosti se náhle vrátila tma. Řvoucí muž ztichl. Kdyby bylo světlo, Sam by viděl jeho výraz. Výraz, který byl plný nesmírného strachu. Sam se prvně domníval, že se zavřeli dveře. Mýlil se. Dveře totiž téměř celé vyplnila ohromná postava. Rázným krokem se blížila k té nebohé schránce které dříve byla mužem. Zvedla ho, on jen zachrčel, a mrštila, sním do zakrvácené postele. Bylo slyšet děsivé lupnutí, zřejmě mu bylo zlomeno i to zbývající co ještě měl. Samovi se šíleně rozbušilo srdce, zmocnilo se ho zoufalství. K jeho posteli tekl proud krve. Mohutná postava beze slova odešla. Do pokoje se vrátilo světlo a Samovi se naskytl strašlivý pohled.
Odvrátil zrak od skomírajícího a vrátil se k zjišťování vlastního zdravotního stavu. Zkusil pohnout prsty na noze. Šlo to. Zkusil zvednout levou nohu. Podařilo se mu nadzvednout peřinu ale cítil spoustu modřin, šrámů a možná i krvácejících ran. Pravou nohu zvedl bez problémů. Zvedlo mu to náladu. Sam v mládí běhal, málokdo byl rychlejší než on. A proto si vybudoval specifický vztah ke svým nohám. Jeho pravá ruka ukrutně bolela. Ale zahrnul její zranění spíše do pomlácenin. Nic zlomeného neměl a prsty hýbat dokázal. Levá ruka nebolela. Trpce si uvědomil, že má v pořádku levou ruku a pravou nohu. Jak je to možné? Vytáhl levou ruku z pod přikrývky a ohmatal si žebra. Nebolelo ani jedno. Ohmatal si krk. Nebolel. Pokusil se posadit ale zatmělo se mu před očima. Byl zesláblý a vyhladovělý. Zkoušel si vzpomenout. Vzpomínal si na spoustu věcí, na celý svůj život. Dlouhodobá paměť byla v pořádku. Ale ta krátkodobá byla ta-tam.
Začaly se mu klížit oči. Věděl, že nesmí spát. Že by neměl. Ale usnul…

Videa Česky

30. října 2010 v 10:15 | Shiro
Dovolím si zde udělat malou reklamu z které stejně nic nemám takže to zas tak hrozný zločin není.

Dovolím si udělat reklamu na podle mého názoru skvělý web na kterém naleznete přeložené krátké filmy, seriály nebo třeba hudební klipy.


Ti co za webem stojí se  o něj skutečně starají a tudíž každý den něco přibude.

Doporučuji hlavně sekci "Krátké Filmy".

Pokud máte čas, navštivte taky zbrusu novou sekci legendární videa kde se podívejte úplně na všechno, nebudete litovat.

Smrtihlav (GEOCACHE)

27. října 2010 v 11:55 | Shiro |  Povídkaření.
Toto vyprávění vám popíše jeden z mých nejlepších keškozážitků a je možné že pokud geocaching neznáte moc vás bavit nebude.

Halloween...

27. října 2010 v 10:20 | Shiro |  Vytrženo z kontextu.
Halloween. Zajímavé téma týdne, ale vzhledem k tomu že jsem o něm nedávno přemýšlel zkusím něco napsat. Halloween bývá často zobrazován ve filmech i seriálech. Hlavně amerických. Nemám úplně náladu pídit se po informacích ale řekl bych že tam taky vznikl. I když mam Ameriku a Američany vesměs rád, Santa Clausem a Halloweenem u mě ztrácejí body. Opět střílím slepými náboji, ale dovolím si tvrdit že Santa Claus stírá původního ducha vánoc a Halloween zase pochmurnou atmosféru dušiček. V tomto podivném svátku, jak se chápe tam za velkou louží, jde o to navléct se do co nejstrašidelnějšího obleku a vyrazit s partou přátel ve věku 4-15 let do ulic. Už zde by si mohl člověk netknutý dnešní podivnou dobou říci "Co to sakra je?", jenže zde to zdaleka nekončí. Dalším bodem je zvonění na sousedy a vymáhání sladkostí, neboli něco na způsob Velikonoc a koledy. S tím rozdílem že pokud jim nebozí sousedi nic nedaji mají oni právo provésti jim žert. Čili koncept "peníze nebo život". Nejsem psycholog, ale může mít toto dobrý vliv na psychiku dítěte? Když ví že může ve větší či menší míře poníčit majetek osoby co mu nevyhoví? Kde se skrývá "miluj bližního svého" ve svátku který prapůvodně souvisel (jako ostatně všechny) s křesťanstvím? Kde se skrývá SMYSL?

Temný Jezdec aneb Fantasy.

23. října 2010 v 17:34 Střípky veršů.
Po delší době sem nakoukl na téma týdne. Fantasy. Mohl bych napsat báseň. Jenže jsem právě jednu dopsal a právě ona FANTAZIE mi asi nedovolí napsat v těsném závěsu báseň další. Téma Fantasy se dá chytnout krásně ze široka. Tak jak to mám rád. Je to téma, na které lze napsat cokoli. Může to být fantazie ale i něco fantastického. A nejfantastičtější Fantasy je to, v kterém je ohromné množství fantasie. Stíháte? I psaní je fantastická věc, kdy člověk fantazií nešetří. Samozřejmě máme rozdíly, někdo fantazii nemá téměř vůbec a neumí si představit, ani, co by si dal k večeři. Já fantazii mám. Holduju jí a žiju s ní. Někdy mám pocit, že to ona mě drží nad vodou. Občas si zase říkám, že držím nad vodou já jí, protože dnešní svět je bez fantazie a já jsem jeden z mála, kdo jí pracně oživuje. Protože by se ale asi měl tento článek spíše týkat oné Fantasy, neboli žánru literárního přestoupím k němu. Fantasy má u mě velký význam, ačkoli už poslední dobou zdaleka nečtu tolik, jako dřív stále mě představa temného jezdce na černém koni cválajícího proti houfu nevinných trpaslíků nenechává chladným.
Popravdě jsem si musel předchozí větu několikrát přečíst. V hlavě se mi rodí obsáhlý příběh. Životy jednotlivých trpaslíků i původ koně. Geografie i rostliny, které jezdcův kůň rozdupal při svém cvalu. A tak se opět dostávám k fantazii. Fantasy jí totiž podpírá a každý by měl Fantasy psát, vymýšlet šílené věci a zasazovat je do šílených míst. Protože není nic lepšího než utéct šedé realitě a uzavřít se do jiného světa. Napsat jiný svět. Stvořit ho. Živit ho. A pak se stát jeho součástí. Neudržím se a spojím mé vrtkavé básnictví s Fantasy náčrtem "Jezdec".

Temný to tvor, co dříve žil,
S přáteli byl a s nimi pil.
Smutný to osud, co dříve měl.
Když balady pěl a o touze děl.

Rychlý to cval, jak blíží se.
Všem je již jasné co stane se.
Krátká to chvíle, pohledů plná.
Zemřou i členi matčina lůna.

Strašný to řev, když jezdec řve.
Poslední muž, o svůj život pře.
Krutý to čas, když krev teče.
A svět se řídí dle meče…

Omluva

23. října 2010 v 16:54 | Shiro |  Střípky veršů.
Omlouvám se za vše špatné
Co za život sem udělal.
Rozhodnutí často chvatné
Vícekrát bych nedělal.