Smrtihlav (GEOCACHE)

27. října 2010 v 11:55 | Shiro |  Povídkaření.
Toto vyprávění vám popíše jeden z mých nejlepších keškozážitků a je možné že pokud geocaching neznáte moc vás bavit nebude.

Jsem kačer, geokačer. Geokačer z Jinonic. Z Jinonic kde mám spoustu kešek až na jednu která mě trápila jako trn v patě. Až na Smrtihlava. Kešku to noční kterou bych bez týmu nikdy sám neodlovil. Máte-li chvilku, sedněte si vedle mě a já vám povím, jak to všechno bylo:

"Hmm, a kdy dáme Smrtihlava?" Ptá se spolužák Sprasitel. Chvíli přemýšlím a pak odpovídám: "a co třeba dneska večer?". Jsme domluveni. Přibíráme do party Žabikucha a nejmenovaného čtvrtého člena který se nechtěl ani po mém nadšeném výkladu o geokečingu stát kačerem. Domlouváme se tím způsobem, že nic není jisté a třeba taky nikam nepůjdeme. Domlouváme se po internetu. Tedy způsobem našemu věku vlastního. Určujeme čas. Čas kdy už je tma, ale ještě ne noc. Kostky jsou vrženy a nakonec kompletní původní sestava vyráží z bodu "A" kde jsme se sešli. Na čtyři lidi připadají tři baterky, což se nám zdá jako skvělý výsledek. Cestou nám podléhá mystery-cache, kterou jsem vyluštil doma. Nažhavuji GPS a poprvé si všímám že keščin owner je vydra20 kterou znám z několika logů v prokopském údolí. Cache je vzdálená 600 metrů. Volíme rychlý krok a čas si zkracujeme vzájemným strašením, které nemá zatím vliv na nikoho. Narážíme na plot, který se zdá jako překážka do chvíle, než jím prolezu. Vidíme světýlko a žabikuch si neodpustí děsivou napodobeninu havraního křiku, jež sám nazval řevem Kormoráním. Spíše klusem nežli chůzí se dostáváme na začáteční souřadnice. Vidíme číslo 1 na stromě a pod ním spínač co nápadně připomíná zvonek. Sprasitel se ptá jestli to má zmáčknout. Kývnu hlavou a doporučím ostatním, ať se rozhlédnou. Nedaleko zasvítí červené světýlko a my se tam s němým úžasem přesuneme. Pro některé je to první keš a pro mě je to už teď ta nejlepší. Zde začínají problémy. Kvůli špatnému výkladu hintů hledáme odrazky. Po zhruba 15 minutách stále nic nemáme a já se zmučeně opírám o strom se světýlkem načež si všímám pokynů "jděte na….".Zakřičím na ostatní a ti se seběhnou, svítí mi na mizerně čitelnou destičku se souřadnicemi a já je naťukávám do GPS. Následuje radostná rychlá chůze přes pole a do cesty se nám staví nový nepřítel, živý plot. Hledáme v něm alespoň malou skulinku, nechce se nám ho obcházet celý. Nakonec jí najdeme a Sprasitel se tam hrdě vrhá. Hned za ním Žabikuch, který ale okamžitě padá na záda a já ho se čtvrtým parťákem zvedám. Procházíme divokým terénem a nakonec vylezeme na druhé straně, na louce která je zničená pumovým náletem. GPS se aktualizuje a já smutně ukážu za sebe, zpět do lesa. Kupodivu nikdo moc neprotestuje a my se znovu vracíme do divokého porostu. Nacházíme odrazku. Konečně. Opět špatně vykládám Hint a tak zuřivě hledáme mikrocache. Čirou náhodou Žabikuch posvítí baterkou do tmy a uvidí další odrazku. Začíná nepříliš dlouhý nadšený běh po lese za odrazkami. Zhruba v této době už máme pouze dvě baterky. Několikrát se zakysneme a vždy do deseti minut nalézáme další odrazku a pokračujeme. Na chvíli se kousneme na trochu delší dobu a já už začínám uvažovat, jestli to nenecháme na jindy. Sázíme na nouzový způsob a tím je chůze "odhadovaným směrem" a skutečně narážíme na další odrazky. Nalézáme mikrocache se souřadnicemi. Prodereme se porostem ven, ujdeme pár set metrů a stojíme před problémem, který už tu jednou byl. Musíme se dostat za neprostupnou clonu zeleně.
Zhruba v této chvíli už se začínám skutečně bát, jsem unavený, slyším spoustu zvuků a do toho nad námi visí děsivě velký měsíc. S žabikuchem spustíme maniakální smích, abychom odlehčili atmosféru. Neodlehčili jsme nic jen nás Sprasitel seřval, ať už to nezkoušíme. Bojíme se všichni a začíná odrazkové putování číslo dvě. Tentokrát víceméně bez zákysu nacházíme další cache, v které jsou již souřadnice k finálce. Vyndavám GPS a začíná klasická honba za šipkou. Všichni jsme už přesvědčeni že se nám to nakonec povede i když určité strachové napětí se stále zvyšuje a myslím, že kdybychom potkali třeba jen babičku na procházce všichni by jsme lehli v důsledku zástavy srdce. Přicházíme na místo kde má být ona finálka, upozorňuji ostatní, že GPS není stoprocentně přesná a že budeme muset hledat. Prozkoumáme několik zákoutí, v této době máme jen poslední baterku, která funguje tak jak baterka fungovat má. A s tou Žabikuch (co bychom bez jeho odrazkového zraku dělali) nalezl odrazku, u které byla hromada kamení. A hromada kamení jak jistě každý kačer ví, znamená cache. A že to nebyl žádný drobek. Sprasitel z něj nadšeně vytáhl travel buga, kterého sem mu smutně přenechal neboť sem mu trackovatelný předmět slíbil a sám sem vložil nějakou tu drobnost. Tím končí hledání a začíná návrat, který se nesl v duchu zběsilého útěku do civilizace, neboť jsme všichni uvěřili iluzi, že nás něco sleduje. Nakonec jsme se rozdělili a každý šel s plnou hlavou čerstvých zážitků domů.
Zpětně vzato to byl skvělý zážitek a nějaká táborová bojovka se může jít vycpat.
Doporučuji každému Geokačerovi i každému kdo si jen chce užít úžasný večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | 27. října 2010 v 13:23 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama