Listopad 2011

Procházka.

28. listopadu 2011 v 18:59 | Shiro |  Střípky veršů.
Neznáme svou minulost,
jsme dva cizinci v noci.
Bůhví kde vzal jsem plynulost,
a pocit čisté moci.

Ulice a staré mosty,
jsou lemovány sochami.
Stáváme se městu hosty,
jen úcta k němu, zbyla mi.

Pak šli jsme kol keře,
co kvést by chtěl v mrazu.
Silného on soupeře,
přizval si k srazu.

Tmou my, až ke věži,
šli jsme tím hájem,
stromy nás osvěží,
vždyť mají náš zájem!

Pak z kopce až do nížin,
jeli jsme v tichu,
Pán vozu nahlíží
a rýma brání v čichu.

Ztracený já, tam kde to znáš,
do podzemí byl jsem odkázán.
Objetím ukončen, čas ten náš,
k domovu byl jsem přivázán.

Lov.

25. listopadu 2011 v 23:29 | Shiro |  Střípky veršů.
Už se vaří, v žilách syčí,
po ulicích poteče.
Kolem sebe máchám tyčí,
šťastný ten kdo uteče.

Na tomhle světě není slov,
ni činů, co děj zvrátí.
Začíná můj temný lov,
Tvůj čas, se lásko krátí.

Síly pekla, síly nebe
kolujte mnou v tento čas!
Zabiji já drahá Tebe,
jsem Tvá zhouba, jsem Tvůj ďas.

Úder noci projde Tebou
a plamen Tvé sežehne srdce.
Já ten popel vezmu s sebou
a v pokleku ho předám smrtce.

Tři růže.

21. listopadu 2011 v 17:54 | Shiro |  Střípky veršů.
Stovky květin, pusté pole,
tři růže rostou ve středu.
Jak tak chodím, stále kolem,
ni pohledem z nich nesjedu.

Jedna kvetla, teď už ne,
teď bojím se, že umírá.
Z dálky slyším: "už jí nech!"
však citů k ní je přemíra.

Druhá pouze pupen je,
zda kvete-li, to nevím já.
Snad nechat jsem jí zcela měl,
snad dávno poslat v boží háj.

Pak třetí je tu, sotva kvete,
dotknouti se, já mám strach.
Třeba se dřív stanu kmetem,
než zvířím kol jích lístků prach.

Utrhnu-li jedno poupě,
zbylé dvě mi zahynou.
V pravdě se teď cítím hloupě,
že myslel jsem já na jinou.

Lhář.

16. listopadu 2011 v 16:39 | Shiro |  Střípky veršů.
Úsměv bílý vidím zas,
neupřímný, nehezký.
V zubech bílých černý kaz
a z rozhovorů grotesky.

Nechci slyšet víc již slova,
v medu plave beztak jed.
Rtíky tvé jak morda lvova,
každý dotek, nový vřed.

Tisíckrát já řekl ano,
nyní v krvi křičím ne.
Divadlo co bylo hráno,
spálím v popel téhož dne.

Jazyk tvůj zas přede mýty,
uši mé však slyší lež.
Věty tvé jsou do mě vryty
a pohledy a slzy též.

Zuřiví býci i něžné laně.

13. listopadu 2011 v 19:38 | Shiro |  Střípky veršů.
Síla co mi tělem proudí,
roste stále, roste dál.
I když mě občas každý soudí,
led můj v srdci, již roztál.

Černý obraz, bílý rám,
trvalo roky co byl jsem sám.
Mnoho srdcí dnes na mé straně,
zuřiví býci i něžné laně.

Slyšel jsem proseb na tisíc,
ať píši pouze radost jen.
Pocity mé, však stále se mísíc -
každá noc byl černý den.

A tak stojím tu a slova píši,
úsměv dám vám, pijte z číší.
Nebylo dne kdyby básník psal,
a čtenář jeho nezalkal.

Ztratíš-li se někdy v noci,
a útěchu ty budeš hledat.
až nebudeš se vzmoci moci,
já ti svou sílu zkusím předat.