Prosinec 2012

O vzdělání a výchově.

26. prosince 2012 v 21:37 | Shiro |  Mám pocit že...
Smysl.
Jaký to má smysl?
Poslední dobou, když se oddám vyššímu myšlení (rozuměj: když přemýšlím) a zabrouzdám kamkoli, spadne na mě po chvilce špatná nálada jako nechutně zaprášená stará opona. Polovinu chmur, tvoří jakási prazvláštní starost o štěstí nešťastných. Nikdy jsem nepatřil mezi ty, co by nějak zvlášť řešili všechny ty "hladové africké děti" a přece jsem z nich poslední dobou čím dál tím více smutný. Samozřejmě nejen z nich - oni jsou jen malinký zlomek. Trápí mě totiž všichni, co si žijí i jen o halíř hůř a připadá mi kvůli nim, každý můj problém patetický a malicherný.
Přál bych si, aby celý svět, mohl mít jen ty hloupé problémy, co máme my. A tím se dostáváme k ubohým, trapným a patrně všeobecně milovaným problémům prvního světa.

VAROVÁNÍ: Následující řádky mohou obsahovat patrné stopy nedozrálosti, nezodpovědnosti, arogance a nechápavosti.

Vzdělání.
Ach ano, vzdělání.

"Musíš se dobře učit, abys měl jednou dobrou práci a mohl mít pěkný domeček, auto a šťastnou rodinu. Vzdělání je to nejdůležitější a to jediné co by tě mělo teď zajímat!"

Zní to krásně a logicky, no ne? Až na ten fakt, že snad NEEXISTUJE jiná cesta ke štěstí. Jiná cesta k uznání. Jiná cesta k sounáležitosti. Tolik práce. Tolik nesmyslů. Tolik zbytečných znalostí. Pláču nad tím nesmyslem, které je školství. Smutný je bohužel fakt, že každý, kdo se přes školu nakonec přenese a "zdolá jí" ten dostane pocit, že když to dokázal on - dokážou to i další a tak vzniká koloběh zbytečnosti. Koloběh ovcí. Koloběh, který je tak milovaný a přitom nepochopený a přehlížený.

Jaký to má smysl? Já VÁŽNĚ nevím. Stejně jsou všichni hloupí a jejich obzory, byť jsou možná rozšířeny o pár let učení se nesmyslům, nesahají ani na konec ulice. Nezáleží přeci na mozku a na počtu naučených stránek, ale na srdci které máme hrdě nosit v hrudi!

Výchova.
Záleží na ní nebo ne?

"Musíš se naučit zodpovědnosti a samostatnosti. Umyj nádobí a pak si popovídáme. Uvidíme na konci roku."

Výchova je něco, co by snad ani nemělo být svěřováno rodičům (ačkoli je to přirozené) protože díky dalšímu koloběhu ovcí vzniká v lidech prazvláštní potřeba opakovat chyby rodičů. Rozkazy učí malé děti jen systému hierarchie a podmaňování. Nic o sounáležitosti je to nenaučí. Jen to že teď si musí nechat s*át na hlavu, ale pak to jednou vrátí svým dětem. Na výchově záleží jen v drobnostech, protože je-li člověk alespoň trošku způsobilý, časem si vše v hlavě srovná sám. Proto je podle mě důležité dítě příliš neovlivňovat a nechat ho svět poznat samo. Spíš ho naučit, jak se chovat - protože to si člověk srovnat v hlavě zrovna nemusí. Zodpovědnost přijde časem. A motivace jsou i těm nejmenším dětem k smíchu. Proberte se.

Život.
Usměv je vněm tabuizován.

"Život je zlý a tvrdý. Nic není zadarmo. Bez práce nejsou koláče. Stejně nás čeká stejný konec."

Jako by byl od mala člověk učen tomu, že život nebude žádná pohádka. Že je třeba spousta práce a utrpení pro pár chvil blaha. Pravda je taková, že jsme to my samotní, kdo jsme si to takhle pos*ali. Život by nemusel být ani z desetiny tak složitý a stresující jak je dnes - stačilo by chtít. Stačilo by trochu změnit přístup k životu. Trochu vyvrátit zažité kořeny. Rozseknout všechny ty koloběhy hlouposti. Otevřít oči. Hledat a najít lepší cestu. Je mi líto, že nepřišel konec světa, třeba by se pak zrodil svět nový a lidé by v něm byli o něco vnímavější.

Hrdina pohyblivých schodů.

25. prosince 2012 v 0:22 | Shiro |  Střípky veršů.
Krátká báseň věnovaná mému drahému příteli, který je jistě v srdci také jedním z eskalátorových jezdců.

Poryvy větru hrají si s vlasy,
znavené postavy letí ti vstříc.
Pro změť všech zvuků neslyšíš asi,
pazvuky stroje jen rušeně hřmíc.

K výšinám řítíš se bez bázně hany
i ze stěny sápe se aligátor*.
Cítíš se hrdinou na všechny strany,
sic nesedláš koně - jen eskalátor.

*narážka na reklamy ZOO Praha

Don’t Starve.

22. prosince 2012 v 22:42 | Shiro |  Vytrženo z kontextu.
Další z nadcházejícího nášupu článků se týká survival hry na PC s názvem Don't Starve.


Ano - podruhé poruším pomyslné pravidlo, co jsem, když jsem zakládal blog, stanovil a napíšu článek o počítačové hře. Ale můžu vám garantovat, že nebudete litovat.

Jak už jsem zmínil v úvodu, Don't Starve je survival hra - což znamená, že jejím cílem je přežít (to survive = přežít). Pokud snad nedej bože máte pocit, že tento pojem slyšíte poprvé, můžu vás ihned vyvést z omylu, že by se snad jednalo o něco originální - právě naopak. Se survival hrami se poslední dobou roztrhl pytel, jmenujme si například Minecraft, Terrarii a nebo z trochu jiného soudku například Left 4 Dead. V každém případě není to žánr, co dělá hru dobrou, ale je to přístup vývojářů. Ti jsou v Klei Entertainment absolutní špičkou, jak dokazují dnes a denně na oficiálním fóru hry na které je odkaz na konci článku. Dev's (jak se jim tam familiérně říká) se totiž účastní všech probýhajících diskuzí a aktivně na žádosti hráčů upravují obsah - update od vývojářů tak čekejte zhruba každé dva týdny a odpověď na fóru do pár hodin (časový rozdíl s Vancouverem).

Abych se ale KONEČNĚ dostal k tomu, co že to vlastně Don't Starve je…


Takže v DS (ano uhádli jste správně, jedná se o zkratku jména hry, nikoli o konzoli od nintenda) se chopíte role z jedné zatím čtyř dostupných postav, které se odemykají postupem. Jakým postupem? Inu, vzhledem k tomu že DS je zatím v betaverzi, nemůže se chlubit přespříliš bohatým obsahem - prozatímní cíl je tudíž přežít co nejdéle. A jak se určuje čas přežití? No přeci přežitými dny. Jeden den trvá, nemýlím-li se, 8 minut a je rozdělen na den (nejdelší část), stmívání a noc.


Přes den běháte po světě, sbíráte, co se kde válí, kácíte stromy, kutáte kameny či lovíte králíky a přes noc se snažíte ubránit pavoukům, hladu a tmě. Krom toho, že můžete zemřít vyhladověním (proto Don't Starve) totiž můžete zemřít i tak, že si zkrátka jen nestihnete rozdělat oheň - ale nebojte se, ačkoli to zní jako spousta problému, opak je pravdou. Ačkoli dá hra nováčkům zprvu zabrat - rychle se v ní stanou mistry a budou jen hltat věty na fóru a odpočítávat dny do updatu s větším nadšením než malé děti do vánoc. Kdybych měl ale jedním slovem shrnout, co je na DS skutečně tak skvělého, byla by to bez pochyby originalita. Ve hře narazíte na samé nikdy nespatřené příšery a prvních pár herních dnů budete hrát skutečně s otevřenou pusou. Další obrovský tahák je výtvarné zpracování, které si lze jen velmi obtížně nezamilovat.

Protože obrázek vydá za tisíc slov a video, jak se říká, vydá za tisíc obrázků, dám vám sem odkaz na trailer i na nějaký ten zahraniční Let's Play.

Trailer:

Lets Play:

Na závěr bych rád dodal, že pokud si koupíte DS dokavaď je v betaverzi, dostanete druhou kopii hry zdarma pro svého kamaráda - škoda jen, že si pravděpodobně nikdy nezahrajete spolu, multiplayer totiž není v plánu.



Adventure Time.

19. prosince 2012 v 19:04 | Shiro |  Vytrženo z kontextu.
Tak jak jsem kdysi slíbil, vrhám se do divokých vod recenzí a článků na téma všeho co mě baví a co se mi líbí! Jako premiérový kus mě napadá spousta možných témat, ale zvolím patrně nejaktuálnější "posedlost", která ovládla mou duši.

Jedná se o…

o…


Doufám, že jsem alespoň trošku navodil atmosféru určitého nadšení a nyní již přejdu rovnou k věci. Adventure Time (celým názvem Adventure Time with Finn and Jake) jsou kreslené příběhy nerozlučné dvojice Finna a Jakea (jak se doháje jméno Jake skloňuje v češtině?) nebo také náctiletého chlapce a jeho spolubydlícího a nejlepšího přítele - natahovacího psa. Toto duo a také spousta vedlejších postav, jako je například princezna cukrového království Bubblegum nebo upíří královna Marceline, prožívají v každé jedenácti minutové epizodě nové a originální dobrodružství u kterého nikdy nevíte, jak skončí, a tak většinou užaslý výraz měníte jen, když se smějete u nepřeberného množství inteligentních vtipů, kterými Adventure Time přetéká. Zde se dostáváme k jádru natahovacího pudla - Adventure Time, ačkoli se tváří jako nevinná dětská vymývačka, je spíše chytrý a vtipný seriál pro všechny generace, který neváhá solit gagy pro děti naprosto nepochopitelné. Bohužel to chce trochu času a správnou povahu aby se člověk dokázal do nekonečných dobrodružství Finna a Jakea ponořit, nemyslete si, že vás chytne již první epizodou - chce to čas a náladu. Na oplátku ale dostanete kvalitní seriál, který vám pomůže znovu nalézt ty ideály přátelství a hrdinství, které jsou dnes již tak často opomíjené.


Seriál se vysílá na Cartoon Network, což je stanice, která pokud se nemýlím, už u nás příliš nefrčí - asi proto že se tam ty pohádky nikdy moc nepřekládaly. V každém případě pro nás internetová individua je k nalezení online na bezpočtu webů a ke stažení v mnohých pirátských zátokách. Každá epizoda má jedenáct minut, každá série má 26 epizod a právě vychází pátá série. Nutno upozornit na velice důležitou věc - Adventure Time NEEXISTUJE v češtině, ani v dabingu ani s titulkami a proto si budete muset osvojit či procvičit vaše znalosti angličtině, ale nebojte se - až na pár výjimek jde postavám skvěle rozumět a neváhám Adventure Time doporučit i jako vzdělávací pomůcku.

Seriál je skvěle ohodnocen (86%) na ČSFD jak se můžete podívat ZDE.

A online epizody si můžete pustit například ZDE.

Chřípající křivák.

11. prosince 2012 v 20:47 | Shiro |  Střípky veršů.
Pokřivená říše přímá,
hřívá křivdy, křik.
Ukřivděný výkřik hřímá,
příliš vřící vstřik.

Napřímený křivák chřípal,
vířil mořím příž.
Ostřílený příliv přivál,
napříč křížem kříž.

Přislíbený příval příjmů,
přišel příkře dřív.
Přirozeně přitom přijmul,
příkaz přijít křiv.

Nařízený pokřik zuří,
příliš vřící hřích.
Přistižené břicho zduří,
zříním záře hřív.

Krátkodobá hrdinská.

11. prosince 2012 v 0:22 | Shiro |  Střípky veršů.
Při nočním procházením starých rozepsaných dokumentů, narazil jsem na leckteré básně i jiné slohy. Tato však mne pro svůj nápad - čili aby její rýmy byly co nejkratší - uchvátila natolik, že si vybojovala svůj postup na blog - ačkoli není dokončena a nejspíš ani nebude.