Leden 2013

Medvídkový syndrom.

31. ledna 2013 v 20:14 | Shiro |  Mám pocit že...

Medvídkový syndrom.

Nemá cenu přemýšlet nad tím, proč jsme měli plyšového medvídka, když jsme byli malí, protože odpověď bývá často jednoduchá, buď jsme si ho vyprosili v hračkářství úporně smutným dětským pohledem anebo nám ho přinesl ježíšek či příbuzný na návštěvě. Otázku, kterou je ale třeba si položit, je proč mají medvídka doma na polštáři i mnozí starší lidé, včetně mě. Myslím, že potřeba vlastnit medvídka, bude u drtivé většiny lidí souviset s určitými nevyřízenými účty z dětství. Jenomže problematika " medvídkového syndromu" zajisté nebude tak jednoduchá. Důvodů, proč ho máme, je totiž bezmála bezpočet. Zkusíme si tedy shrnout několik základních z nich.

Čím se asi třásla.

29. ledna 2013 v 22:06 | Shiro |  Střípky veršů.
Jen obraz duše, prostá zář.
Jen kaňky tuše, matná tvář.

Trávím celé večery, jen oka mrkáním.
Naivně si nalhávám, že to asi, možná, skoro určitě není mrháním.

Jen výstřel kuše, svůdný lhář.
Jen slyšet hluše, smutný snář.

Netřásla se voda, mechanickým rázem.

Třásla se mi strachem.


Machinarium.

24. ledna 2013 v 18:59 | Shirobot |  Vytrženo z kontextu.
Dnes bych vám rád představil, či připomněl takovou jednu postarší (2009) indie (=nezávislou) hru od Českých tvůrců z brněnského studia Amanita Designe. Ohledně her, které si vyslouží místo na mém blogu, platí jedno striktní pravidlo - musí být spíše uměním, než hrou a ano, uhádli jste správně - logická adventura Machinarium není výjimkou.


V ručně kreslené hře (dokonce levačkou, jak se dozvíte v přiloženém YouTube rozhovoru) se vžijete do role roztomilého malého robůtka, který se jmenuje Josef (pocta Čapkům) a je to tak trochu outsider. Příběh začíná, když je náš nebohý plecháč vyklopen rovnou na smetišti a okolnosti jsou nám pouze zlehka nastíněny a až časem a postupem ve hře to do sebe vše tak nějak zapadne. Zkrátka a dobře, problém by ani tak nebyl v tom, že vás vykopli z města, jako spíš v tom, že tam kdesi zůstala vaše křehčí polov(od)ička. A tak prosím pěkně začíná jednoduchý, nekomplikovaný příběh takového obyčejného narezlého šroťáka , ale vězte, že příběh rozhodně není to, o co zde jde - čímž neříkám, že by snad byl špatný, spíše naopak, ve skutečnosti totiž jenom ta kostra není nic moc, ale to jak je "obalená", to už je něco. A tím se konečně dostávám k těm neuvěřitelným všudypřítomným detailům, co dělají z Machinaria takový nezapomenutelný masterpiece.


Co vás trkne do očí jako první, je doslova překrásný a nádherný svět plný neuvěřitelně nakreslených detailů a drobností, jak ostatně můžete sami vidět z obrázku či z videí. Grafika je pro mne absolutní špička a klidně bych se hned ponořil do šesti hodinového dokumentu o zpracovávání matiček, kdyby byl ve stejném slušivém kabátku. A ještě než se pořádně rozkoukáte, okouzlí vás příjemný hudební doprovod - na ukázku dávám skladbu, co mne chytla natolik, že jsem se přistihl, jak nečinně stojím v dané obrazovce, kde hrála pořád dokola. Na druhou stranu nepovažuji hudbu zdaleka za takovou andělskou práci, jak někteří vychvalují - spíše ruchový soundtrack bych si tak asi nepustil. Do hry ale sedne jako ulitý - o tom žádná.


Toliko k obecnému "smyslovému" zpracování, to hlavní jsou ale samozřejmě puzzly (=hádanky) a úkoly které vás provází postupem v ději. Hned zkraje můžu říct, že některé hádanky jsou skutečně OSTRÉ a některé části hry vás svou komplikovaností mohou téměř odradit. Naštěstí tvůrci přidali bublinovou nápovědu pro každou obrazovku a zaseknete-li se skutečně, pomocí primitivní minihry si můžete zpřístupnit podrobný obrázkový návod. A věřte, že ho bude třeba, protože občas stačí nechat jeden záchodový zvon ležet tam, kde leží a po pár obrazovkách nebudete mít pražádné ponětí jak daný problém vyřešit. Ale nebojte se, pokud budete mít oči otevřené a mozek vám pracuje tak jak by měl, Machinarium za pár hodin pokoříte a budete ještě smutnit, že už je za vámi. Asi nejtěžší pro mě byl, zpětně vzato, souboj s jiným robotem v piškvorkách, v kterých jsem nikdy nevynikal, zato on v nich byl přímo šampión a aby toho nebylo málo, hrál pokaždé jinak. Jsem ale přesvědčen, že každý si zde najde něco, co mu bude připadat jednoduché, ale i něco, co mu osmaží mozek dozlatova.


Pokud vás můj článek, rozhovor nebo "hudební klip" alespoň trošku nalákal, rozhodně neváhejte ani vteřinu a kupujte nejrychleji na Steamu, za cca. 10€ a nebo rovnou krabicovou verzi přes internet i s plakátem a soundtrackem. Garantuji vám, že nebudete litovat.


P.S:
Pokud jste notorický pirát, podpořte hru alespoň koupí plyšového robota Josefa, například ZDE.