Srpen 2013

Zkrvavená hrdost.

31. srpna 2013 v 20:25 | Adam |  Střípky veršů.
Kapičky krve lesknou se až příliš,
když stékají po troskách hrdosti.
Marně se ptám, proč po ní střílíš,
učiníš popravou pomstě své zadosti?

Mé srdce pro tebe plane láskou čirou
a přece ho tak moc chceš v kalu zřít.
Stále ty, lásko má, žiješ s tou vírou,
že v plánu mám někdy tě opustit.

Teskno a smutno v těch chvílích zmaru,
kdy po boku svém zrovna tě nemám.
A z každého tvého dětského rozmaru,
propadám nejistým hereckým trémám.

Prosím tě, hvězdo, co spadlas mi k nohám,
poslouchej chvíli jak hruď mi buší.
Svatyni lásky tu pro tebe sochá,
snad dojde její píseň až ke tvým uším.

Zelenooké monstrum.

23. srpna 2013 v 12:17 | Adam |  Střípky veršů.
Trpím. Trpím více či méně stále.
Prokletím mým je zelenooké monstrum.
Včera nebudu vědět, že žiji dále.
Nejistě dotýkám se růžových strun.

Snaha má vypálit myšlenky vadne,
když padám pod náporem ohromných proher.
Důvěřovat, spíš než prověřit snadné,
je jediný způsob, jak nevzplane oheň.

Nejistý jsem moc a dokonalý příliš málo,
proto mne asi kůň ze sebe shazuje.
Pak v prachu ležím ptaje se: "Co se stalo?!
Proč láska mne za zády mezitím zrazuje?"

Pálí mne žár všech vyhaslých citů,
Bolí mne asi, že vůbec kdy láskou hořely.
Prosím proto boha: "Tak se slituj!
A seber všechny ty hoře mi."

Člověče nezlob se.

14. srpna 2013 v 13:24 | Adam |  Mám pocit že...

Život, aneb děsivě velikánské téma na které se bude asi i přiměřeně špatně psát jakýkoli článek. Leč, ačkoli jsem si toho vědom, stejně se do jednoho pustím, ať už jeho výsledná kvalita bude jaká chce. Nemám dnes náladu dělat odstavce a tak budu lít slova do jednoho zmateného hrnce, který je povaří a následně vykydne na bílý papír. Život je dar a možná i prokletí. Asi se shodneme, že je o mnoho příjemnější držet se té první verze. Život totiž jako takový je skutečný zázrak a ohromuje nás každý den, ať už se jedná o přírodu a nebo nás a naše emoce. A přece, přese všechna kouzla všedních dnů, je tolik lidí na světě, co si života neváží, opovrhují jím a znepříjemňují si ho. Deprese, smutek. Život je hra. Není to nic jiného. Je to hra co má celkem snadno upravitelná pravidla a libovolný cíl. Ačkoliv dost často končí než se nám ho povede splnit. Tikají nám totiž každému hodiny a ty hodiny ukazují takový čas, který nám Bůh, vyšší síla (ostatní náboženství), či náhoda (ano, toto je vaše verze Ateisti) nadělil/a. Každý začíná svojí hru jinde, má v ruce jiné karty a na stole jiný počet žetonů - stejně je ale tato hra tak navržena aby každý mohl své soupeře v jakékoli z těchto kategorií překonat. A stejně jako když si sednete s přáteli k partičce "Člověče nezlob se" i tady záleží na tom, jestli si sedáte s nadšením a nebo s nechutí a odporem. Pokud se jedná o druhou možnost, je zkrátka potřeba upravit pravidla natolik, aby vás daná hra mohla bavit. Ale než vás to stihne napadnout, není zrovna nejlepší nápad dělat právě ze Života chlastací hru - od toho je tu "Člověče napij se".