Září 2013

Ideální vztah.

29. září 2013 v 16:38 | Adam |  Mám pocit že...

Cítím se neobyčejně ztracený. Asi nikdy v životě jsem na blog nepsal emoce ve formě prózy, ale věc se má tak, že bych rád téma pojal jako úvahu. Zjistil jsem už poměrně brzy v mém životě, že jsem vztahový typ. Což je legrační, protože jsem byl velmi dlouho ortodoxní zakřiknutý introvert a teď už jsem jen trochu zakřiknutý. Dlouho jsem se vztahů děsil. Už jako malý, mi bylo přílišné sblížení s dívkou skoro odporné. Procházel jsem obdobími, kdy jsem byl přesvědčený, že nikdy nikoho nebudu mít, obdobími, kdy jsem si myslel že jsem homosexuál, či asexuál. A nakonec se to vše zlomilo a já začal o vztah stát. A od toho momentu takřka nedokážu vztah nemít. Život bez něj pro mne nemá valný smysl - i když si rád nalhávám, že jsem mladý a musím si užít nezávazností. Bohužel, nazývejme to třeba syndromem manžela, ale jsem ve vztazích žárlivý a vyžaduji výhradní pozornost a bytí prioritou. Psychologové mají v komentářích možnost zhanit mou osobnost. Opomeneme-li ale tento "syndrom manžela" chovám se převážně ukázkově. Jsem pozorný, myslím na výročí, naslouchám, nepodvádím, nedávám důvody k rozepřím... Chovám se zkrátka možná až příliš dobře. A v tom to je. Kdo se chová ve vztazích dobře a miluje vroucně, ten je zavržen jako první. Co je tedy skutečně klíč ke šťastnému vztahu? Asi najít vhodný balanc vlastností. Je správnější, když si jsou dva podobní a nebo když jsou rozdílní? Jsem odjakživa snílek. Trošku jako Ted z "Jak jsem poznal vaši matku". A netoužím po ničem tolik, jako poznat tu pravou. Poznat dívku, co mě bude milovat za to jaký jsem, chápat mé výstřelky a podporovat mne v tom co mám rád. Nechci toho příliš, chci jen spřízněnou duší s kterou pro sebe navzájem budeme moci být prioritou a neomrzíme se navzájem nikdy natolik, aby se nám zastesklo po dobách, kdy jsme se neznali. Ideální vztah by se měl obejít bez hádek (ačkoliv se traduje, že hádky oživují vztah), bez urážení a bez pomlouvání. Člověk by měl upřímně litovat každé vteřiny, kdy toho druhého ještě neznal a vážit si vteřin s ním strávených. Pokud jeden dostane nutkání utéct do hor, ten druhý by měl přijít a nést s sebou stan pro dva. Jsem idealista. Jsem snílek. Ale žijeme jen jednou, tak proč nedoufat v to, že to bude stát za to. Jak ale najít podobného člověka? Nebo je jich snad venku více? Lze sázet na tradiční místa pro seznámení nebo spíše na osud, který nás k sobě povolá třeba v přeplněné tramvaji... Mám kolem sebe tolik šťastných vztahů, tolik skvělých lidí. Proč zrovna já musím prožívat strastiplnou cestu za ideálním vztahem, proč se nemůžu prostě spokojit. Platí i v tomhle, že kdo chce moc nemá nic? Dopadnu skutečně jednou tak, jak jsem si to plánoval ještě před pubertou?

Krátký film: The Fishman.

19. září 2013 v 16:45 | Adam |  Natočeno.
Třetí film "Rybí muž" (The Fishman) je jakási krátká parodie na superhrdinský žánr, notně okořeněný dubstepovou variací známe skladky "Hall of the Mountain King".


Krátký film: The Coin.

18. září 2013 v 16:45 | Adam |  Natočeno.
Můj druhý film "Mince" (The Coin) je krátká romantická komedie s netradičním námětem a nerealistickým koncem.


Krátký film: The Stairs.

17. září 2013 v 16:34 | Adam |  Natočeno.
Můj první krátký film. Schody (The Stairs) pojednává o trnité cestě na vrchol. O trnité cestě za štěstím a o jejím cíli, který nás mnohdy nenaplní tak jak jsme čekali.