Leden 2014

Umělec musí trpět.

25. ledna 2014 v 12:54 | Adam |  Mám pocit že...

Láska - nadpojem tak mocný, až se na něj skoro těžko píše. Tím spíš, když se k psaní na blog dostávám poprvé po téměř třech měsících. Nebylo to zdaleka tak, že bych nepsal. Psal jsem. Psal jsem dost. Jenže drtivá většina toho, co jsem napsal, byla naprosto nepublikovatelná. Ač to možná zní jako zavádějící informace, tak důvodem oné nepublikovatelnosti (krásné slovo) byla právě láska. Většinou na blog nedávám básně, které jsou mířeny na někoho konkrétního - koneckonců málokdy vůbec opustí zadní strany školních sešitů. Posledních pár měsíců bylo z hlediska "konkrétních básní" obzvlášť bohatých a je tak možná trošku škoda, že se s nimi nemůžu podělit zde a ani nikde jinde.

Láska je svým způsobem vždy utrpení. Alespoň do určité míry a alespoň v určitém směru. Nešťastné vztahy mají tendenci rychle hořet, a tak není nic zvláštního, že se bezpečné teplo mění v bolestivý žár. Kdysi jsem četl jeden z těch citátů, které zkrátka nelze zapomenout, už jen pro jejich jednoduchost. Zněl:"Umělec musí trpět." Zprvu jsem za tím sáhodlouze hledal význam. Přemýšlel jsem, zdali se budu muset bičovat, či jinak trýznit abych mohl psát. Až věk a zkušenosti mi ukázaly, že pro utrpení není třeba chodit daleko - kvalitní zdroj jsou totiž i prachobyčejné mezilidské vztahy. Čím je ten vztah hlubší, tím obvykle i víc bolí. Ta bolest se nedá zobecnit. Každý vztah má svojí zvláštní. Pokud si představíme naprosto ideální, blíže nespecifikovaný vztah, tak jeho vadou nebudou ani hádky, ani žárlivost. Bude to strach, že to krásné jednou skončí. Bude to strach ze smrti a strach z odloučení.

Nelze však v žádném případě s čistým svědomím radit, abychom ony vztahy nepěstovali. Nemít je, totiž bolí stejně a možná i víc. I když se to tak po mých slovech zdá, tak život NENÍ jenom utrpení. Dá se tak bez problémů chápat a existuje spousta lidí, která tomuto pocitu podlehla a žije šedý život bez úsměvů a bez radosti. Je nejspíše na místě použít profláklý termín "sladké utrpení", který vnímám jako jednu ze základních esencí života. Láska je totiž, ať již je jakákoliv, to nejkrásnější co nás v životě může potkat a neměli bychom se jí vyhýbat jen kvůli strachu z jizev, které by mohla přinést. Trnitá cesta vede za štěstím a bez bolesti není úspěchu. Zoufale bych si přál umět psát tak dobře, abych mohl lásku skutečně popsat a definovat - ale bohužel, takové poslání lidem nenáleží. Musíme se spokojit s tím, že za všechnu tu radost a za všechno to štěstí je třeba občas platit. Nebo bychom snad radši neměli nic?