Září 2014

Zvonkohra.

8. září 2014 v 22:17 | Adam |  Střípky veršů.
Někdy se sám sebe ptám,
zdali jsi stejně jako duha
- z paprsků. A z vody rám,
máš konturu - snad černá tuha.

Tvá tvář je jako zrcadlo,
jako jezerní hladina večer.
Tolikrát mi již připadlo,
že jsi jak anděl z křídel svlečen.

Že jsi jak zvonkohra v uších
- taková co se již nedá koupit.
Které úsměv a i pláč tak sluší,
kterou každý zloděj touží loupit.

Zníš jako kapky v oknech
- klidníš, přitom dmýcháš plamen.
Ráda venku šťastná mokneš
a noříš hlavu do mých ramen.