Červen 2015

Interní minimalismus

22. června 2015 v 14:37 | Adrian Waterfall |  Střípky veršů.
My dva jsme jako hračka,
ke které osud přilnul
a nesvede jí zmačkat,
jak scénář k TV filmu.

Jsme jako píseň zvučná,
co zní krajem celý rok.
Ty jsi kytarista tučňák
a já bubeník mlok.

A jako děti ve školce
snažíme si užít,
co krásného je na holce
a co zas umí muži.

Skalní sen

20. června 2015 v 17:27 | Adrian Waterfall |  Střípky veršů.
Zarývám své prsty do skal,
tisknu se k té chladné stěně.
Povolím-li jistě skonám,
udržím se - skonám stejně.

Zmrzlé prsty hřeje krev,
třesu se pod bičem větru.
Slyším jen v mé hlavě řev,
jsem nad zemí tisíc metrů.

Každý přítah trvá roky,
každý sval mi povolí.
Nehledím dolů do té stoky,
ač řve ať se jí podvolím.

Konečně jsem na tom vršku
a nemám sílu jít už zpět.
Pokaždé když shlédnu výšku
zestárnu o dvě stě let.

Stojím na úzké plošině,
cítím ten vítr sílit.
Podobám se spíš mršině,
než tomu, který došel k cíli.

Z poslední síly co mi zbyla,
škrábu epitaf do skalních zdí.
Nad mršinou co dávno shnila,
dnes je dvojverší, jenž takto zní:

"Ten kdo chce být nejvýš
a má tak pošetilý plán -
být chvíli k bohu nejblíž,
ten musí zemřít sám."