Červen 2016

Běžec svému lesu.

21. června 2016 v 22:39 | Adrian Waterfall |  Střípky veršů.
S rytmickým oddechováním
míjím černou kočku a ona míjí mě.
Snad mě jen kvůli běhání
ta svůdná šelma neprokleje.

Sytě oranžový měsíc.
Tak nepřirozený evokuje představy.
Nořím se do vždy jiné směsi
probíhám tělesnem i láskami.

Spatřím strom a přemýšlím,
proč zrovna k němu se tak vážu.
Na mé vzpomínky je skrýší
a já zas mu něco vzkážu.

Lehnu si do vysoké trávy.
Je mi jedno, že se běhá v kuse.
My nebudeme nikdy zdrávi
po mechanickém klusu.

Být v noci v temném lese
připomíná první soulož vjemem
Já i les se třesem'
i když se milujeme.

Poslední úsek je ten nejtemnější,
nasávám vzduch do průdušek.
Po dnešku však lesu vděčím
- dal na cestu tisíc světlušek.

Důvod nepřítomnosti: zaspal.

13. června 2016 v 2:43 | Adam |  Střípky veršů.
Endorfin nahradil nikotin
cigarety zase běh
veškerý smutek vypotím
než mi dojde dech.

Nepracuji příliš
a ani nestuduji moc
však na tu mojí píli
je stejně krátká každá noc.

Cítím se silný,
ale nejsem ani trochu.
Život není jako filmy
Bohužel, díky bohu.

Dřív jsem rád psal,
teď už to nesvedu.
Adam totiž zaspal
úplně každou neplechu.