Běžec svému lesu.

21. června 2016 v 22:39 | Adrian Waterfall |  Střípky veršů.
S rytmickým oddechováním
míjím černou kočku a ona míjí mě.
Snad mě jen kvůli běhání
ta svůdná šelma neprokleje.

Sytě oranžový měsíc.
Tak nepřirozený evokuje představy.
Nořím se do vždy jiné směsi
probíhám tělesnem i láskami.

Spatřím strom a přemýšlím,
proč zrovna k němu se tak vážu.
Na mé vzpomínky je skrýší
a já zas mu něco vzkážu.

Lehnu si do vysoké trávy.
Je mi jedno, že se běhá v kuse.
My nebudeme nikdy zdrávi
po mechanickém klusu.

Být v noci v temném lese
připomíná první soulož vjemem
Já i les se třesem'
i když se milujeme.

Poslední úsek je ten nejtemnější,
nasávám vzduch do průdušek.
Po dnešku však lesu vděčím
- dal na cestu tisíc světlušek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama